Čert tě vem, vire!

Dlouho jsem odolávala, ale teď už ani já nemůžu nevěnovat kousek místa a pozornosti novému fenoménu Covid-19. Průběžně jsem sledovala vývoj událostí v Evropě, nejdříve v Itálii a pak i u nás v České republice a snažila se zorientovat v přemíře informací, které internet nabízel. Nakonec jsem se rozhodla neplašit vodu a své cestovatelké plány prozatím neměnit. V Anglii se situace vyvíjela pomaleji, kdybych občas nenakoukla do novin nebo se nezaposlouchala do puštěného radia, mohla bych žít v sladké nevědomosti.

Situace ale nabírala na obrátkách a v ČR se přitvrzovalo. Dnes je již vyhlášený zákaz volného pohybu osob, téměř vše zavřené, hranice jsou hlídané. Všechny tyto zprávy ve mě jen posilovaly vnitřní pocit, že za takovéto situace se opravdu domů vracet nechci. Nehledě na to, že kvůli opatřením omezující pohyb po Evropě už by to šlo velmi složitě a rozhodně i s výrazně vyšším rizikem čehokoli.

Momentálně zůstáváme s dětmi v Anglii a nejbližší dny ukáží, kdy a jak se vypravíme domů. Nahlásila jsem nás do registru DROZD a dala vědět české ambasádě v Londýně. Tady na venkově s minimálním pohybem lidí jsme zatím nejvíce uchráněni panice a strachu a všemi konanými skutky s tím spojenými. Uvidíme co bude dál.

Ještě před tímto rozhodováním a vyhodnocováním jsme nicméně stihli třeba výlet do Plymouth do mořského akvária. Dost jsem váhala jestli se tam vypravit, protože cena za vstupenky 60 liber se mi zdála příliš. Ale vyrazili jsme.

Ráno jsme se zdrželi, děti ještě dodělávaly nějaké učení a do Plymouthu jsme dorazili až chvíli před polednem. Pršelo, takže mi přestávalo být líto blížícího se výdaje. Děti před vchodem hladově nakukovaly do výlohy restaurace, která měla otevírat za 20 minut, takže jsme se rozhodli přečkat tu chvíli v obchodu se suvenýry (ale nic nekupujeme, vážně nic! ), najíst se a až potom v klidu a spokojení vplout do akvárka.

Suvenýry byly krásné, více či méně kýčovité a více až příliš drahé. Chodíme mezi regály a prohlížíme si vše okolo, až dětem padne do oka akvárko s rybami. Super, říkám si, aspoň se zabavíme lépe než imaginárními nákupy. Díváme se na ryby, popojdeme sem, tam, hele další ryba, no a jsme tam. V akváriu plujeme proti proudu, tedy proti platícím návštěvníkům. Než mi to dojde, jsme už dost hluboko v útrobách atrakce, že to nechám plavat.

Ano, zločinně jsme se vloupali do akvária a nezalatili vstupné. Budiž mi omluvou, že nevědomky.

Příliš dlouho jsme se tím netrápili a raději si užívali podívanou okolo. Akvárium věnuje hodně prostoru edukativnímu přístupu k ochraně přírody, moře a živočichů, krásně vysvětluje, jak spolu souvisí recyklace domácností a čistota vody, udržitelný rybolov a životní prostředí a mnoho dalšího. Názorně si také představujeme velikosti mikroživočichů na příkladu množství v kávové lžičce, porovnáváme velikosti velrybího mláděte, delfína a žraloka na modelech v životní velikosti i přepočítáváme hmotnost plejtváka na počet aut.

Efektní je expozice se žraloky a rejnoky, kteří nám plavou nad hlavami a líbí se nám také interaktivní výukové panely. Víte, že hroši, žraloci či krokodýli zabijí ročně méně lidí než padající kokosové ořechy?

Po hodině a půl už máme vše nakoukané a hlad veliký a tak poněkud spěšně až provinile opouštíme východem, který ústí v suvenýr šopu, akvárium.

Jsem trochu zklamaná a dost se mi ulevilo, že jsme vstup neplatili, protože by mě to mrzelo. Po zkušenosti a zážitku z mořského akvária v Lisabonu a Valencii byla tato návštěva hodně slabý britský čajíček.

Zato si dopřejeme voňavý a vydatný britský oběd. Nevím, proč má britská kuchyně tak špatnou reputaci. Dobře, jídlo je občas trochu nedochucené a já osobně se snažím vyhýbat jehněčímu, což je v tomto kraji plném ovcí poněkud komplikované, ale jinak nám jídlo chutná. Hodně příloh na talíři a vždy něco zeleného- hrášek, brokolice, pórek nebo fazolky. Případné jablečné pyré si nechávám nakonec jako dezert. Slané koláče, především sýrovo-cibulový, jsou skvělé a výborný je také oblíbený květák v bešamelové omáčce se sýrem.

S plnými bříšky se cestou domů ještě zastavujeme na procházku a prohlížíme okolí řeky Dart. Typické kamenné zídky vždy s vrchní řadou kamenů nastojato, slaměnné střechy starých domů, které jsou tu stále ještě obvyklé, romanticky upravené zahrady. Venkov půspbí harmonicky díky stále podobné skladbě rostlin i domů a upravenosti ve vesnicích i mimo ně. Živé ploty a okraje cest pravidelně udržují místní zemědělci a stát, nebo asi spíše obce, jim za údržbu platí. Nemusí tak vydržovat vlastní aparát lidí a strojů a přesto je vše úhledné.

K večeru děti řádí v bazénu a hrají si na žraloky a mořské koníky až je musím krotit jako divou zvěř, ale usíná se nám všem sladce.