Zkouška ohněm- není na co čekat

Po probuzení nás čekaly dvě snídaně- první v hlavní kuchyni, ze které se pro mne rázem stalo nejoblíbenější místo v domě. Prostorná profesionální kuchyně s velkým nerezovým stolem uprostřed, která má sice nejlepší léta za sebou, ale drží atmosféru kdysi vedené haute cousine. Děláme si tousty s máslem a marmeládou a pijeme čaj. Děti zaženou největší hlad a přesouváme se na kultivovanější snídani do jídelny k rodině Johnstonových.

Díky přítomnosti jejich vnuka se přilehlý obývák dočasně přetransformoval v dětskou hernu, což moje děti náležitě oceňují. Mezi jednotlivými chody křupin s mlékem, croissantů, ovoce a jogurtů prozkoumávají nové hračky i nového kamaráda. Otto samozřejmě česky nerozumí, to ale nebrání nově vzniklé partě v zahájení her. 

Já se mezitím seznamuji s domácími, povídáme si o tom, co nás čeká, jak to ve Fingals chodí a tak nějak se celkově oťukáváme.

Po snídaní se balíme a definitivně přesouváme do našeho dočasného domova. Lower Mill je 150m2 velký domek- apartmán se dvěma ložnicemi, velkým obývákem spojeným s prostornou kuchyní, zařízený stejně jako ostatní útulně, pohodlně a poněkud excentricky. Až časem pochopím proč.

Děti jsou spokojené, šmejdí a vybalují a hlavně brzy utečou hledat Otto. A hned nastává lehký kulturní šok, ovšem ne na naší straně. Musím vysvětlovat, že je v pořádku, že se děti vypraví po areálu samy, že opravdu nespadnou a nezlomí si nohu na prvním schodě, že opravdu neutečou neznámo kam a že se opravdu nenechají zajet jedním z pěti aut, která za den naší příjezdovou cestou krokem projedou.

Po rychlém obědě se pouštíme ve společnosti Jane do prvního úkolu a to, připravit apartmán, ve kterém jsme na dnešek spali pro nové hosty. Není to nic těžkého- vysajeme, převlečeme postele, vyleštíme koupelnu a kuchyni a připravíme čisté ručníky a mýdla. Děti pomáhají všechny a za chvíli máme hotovo. Mezitím mne Jane přívětivě a zvědavě vyzpovídává i mi pomáhá zorientovat se v budovách, místnostech a apartmánech.

Největší jásot dne přichází s nabídkou vyzkoušení teploty bazénu. Já si to potěšení odpustím a místo toho se pečlivě rozhlížím.

Bazén je vnitřní, veliký a páří se z něj, protože místnost jinak vyhřívaná není. Hlavní stěnu zdobí freska antického stylu, která (jak se dozvím později) znázorňuje Richarda v mladším provedení a tenisovém oblečku ve společnosti nahých či velmi spoře oblečených děv. Kýč? Ano, ale působivý a mile úsměvný.

Druhá stěna bazénové místnosti vidět není, protože slouží jako tropická zahrada plná palem, bromélií, muškátů a dominujícího jasmínu, který se po napnutých lanech plazí až nad bazén a momentálně nádherně kvete. A omamně voní. V těchto tropech je koutek s proutěnými křesílky a stolkem. V jednom rohu přiléhá k bazénu sauna, ve druhém je vchod do pěstebního skleníku, kterým se projde do tělocvičny.

Všude se chodí v botech (či holinkách, dle momentálního počasí), z květin opadávají lístky, ve skleníku je přirozeně na podlaze hlína a z pavučin by se dal utkat koberec. Dnes by již bezpochyby nikdo takto bazén nepostavil, ale tady vše působí nenuceně a romanticky.

Večeře je opět společná. Čeká nás pečené jehněčí, krémový květák se sýrem, pečené brambory, dušený hrášek a mrkev a kousek opečené slaniny. Pro dospělé doplněno o červené víno a variaci sýrů v závěru (uplatnila jsem jeden lahodný mírně čpící camembert z nákupu v Roscoff). Typická anglická večeře. Já jehněčí vážně nemusím a mám obavy, co děti. Trochu čekám, že mi jehněčí a květák hodí na hlavu a nezastaví je ani ještě trvající ostych z nového prostředí a nových lidí. Ovšem, překvapují!

Po mase na jejich talířích se jen zapráší, dokonce mi pomáhají i s mojí porcí, za což jsem jim vděčná a já na oplátku dojídám moc dobrý květák v bešamelovo-sýrové omáčce z jejich talířů. Vnitřně hlásím společenský úspěch bez faux pas.

Spokojeně usínám s myšlenkami na další dny, přesto se mé sny vracejí domů.