Konečně vyrážíme. Vážně?

Tak je to tu. Pátek 14. února. Ráno musím ještě do práce, děti jdou naposledy do školy a do školky. V plánu je vyrazit odpoledne po jejich kroužcích. Sice mi to dává zabrat, ale stíhám, naložím vše připravené do auta, krátké loučení a už najíždíme na pražský okruh. Uf. Je po 4. hodině odpoledne, v Lucembursku budeme tak kolem 2. ráno.

Cesta nám ubíhá krásně, pohádky na CD střídáme se zpěvem a brzy mám první spáče. Kolem osmé tankujeme kdesi v Německu a při té příležitosti si dáme i večeři.

Hodinová pauza při večeři nám nakonec stačila, abychom zbytek dojeli na jeden zátah a po 23. hodině už parkujeme v Lucemburku u Káči v garážích.

Díky mé neteřince Sáře jsou teď ona i její budoucí muž dost zvyklí ponocovat, takže když jsem uložila děti, nalil mi švagr ještě panáka a povídali jsme. Až teprve u třetího ze mě spadl stres a teprve tehdy jsem si  naplno uvědomila, že se to vážně děje, že opravdu jedeme "sama nevím kam". Usínala jsem s vědomím, že nic není nemožné a jsem otevřená všemu, co nás čeká.

Lucembursko je země malá, čistá a upravená a má nižší DPH než sousední země, takže se tu nejen francouzské sýry, víno a bublinky dají koupit levněji než třeba ve Francii. Raději nebudu zmiňovat, co jsem snídala.

Děti si užívají obrovského dětského hřiště přes ulici a moje sestra má vysavač v pohotovosti, protože hřiště je na písku a děti se domů vracejí s pískem i v uších.

Čas trávíme vycházkami po okolí a blízkém centru, občas hlídáme malou Sáru a hlavně si povídáme a plánujeme- naši cestu a sestřinu svatbu.

Když máme na starosti Sáru v kočárku a jdeme se s dětmi projít, neucházíme zvědavé pozornosti všech kolemjdoucích. Vypadám totiž jako hrdá maminka tří pobíhajících a čtvrtého spícího potomka a všem v Lucembursku je známo, že ke čtvrtému dítěti jezdí rodičům domů osobně pogratulovat sám Duke. Copak asi přivezl za dárek pro miminko nám?

Konečeně definitivně rezervuji a platím lístky na trajekt Roscoff- Plymouth. Loď se jmenuje Armorique, vejde se na ni 1500 lidí a skoro 500 aut, má dvě kina a dvě restaurace a dětský koutek. Pojedeme přes noc a vybrali jsme kajutu s okýnkem na moře, abychom mohli pozorovat delfíny a třeba i velryby (jak mě ujišťuje můj budoucí švagr).

Čas v Lucemburku se nám pomalu krátí, pereme oblečení od písku a dáváme si poslední dobrou, lucemburskou, noc.