Nejen prací je člověk živ
Máme také dost času na další výlety. V jednom slunečném dni vyjedene na pláž Black Pool Sands, kousek od Dartmoothu. Je vážně nádherná. Zatímco já si lebedím ve vyhřátých kamíncích, děti pobíhají jako štěňata kolem, stříkají po sobě vodu a výskají.
Užili jsme si krásnou pohodovou hodinku, možná dvě a završili návštěvu očekávaně, dětem natekla voda do holinek. Naštěstí jsem již poučená a v autě mám náhradní boty, takže můžeme pokračovat krátkou procházkou s cílem ukojit hlad po Dartmoothu. Počasí nám přeje a děti projeví přání svézt se na lodi. Máme štěstí, jedna se tváří že zrovna vypluje a míří jen naproti do Kingswearu. Za tři libry tam a tři zpět.
Už se téměř smráká, když děláme poslední zastávku cestou domů v Dittishamu u kostela. Krásný anglikánský kostel s kamennými náhrobky mezi nimiž kvetou narcisy působí klidně a přívětivě.
Unavení a hladoví míříme poslední míly domů. Jaké překvapení až šok nás čekalo pod kopcem. Potok, který se v těch místech vlévá do řeky Dart se díky přílivu vyhrnul z koryta a zaplavil silnici. A ne trochu, ale dost! Samozřejmě žádný signál na mobilu, tma a představa couvání úzkou silničkou do kopce mě nenaplnily radostí. Obhlídka výšky vody na silnici mi nepomohla a já se jala pomalu couvat. Budeme to muset objet po jiné silnici.
Když jsem byla asi v půli kopce, přijelo z druhé strany auto a pomalu tu silniční řeku přejelo. Nicméně, silnice je opravdu úzká, takže mi nezbývalo než dalších cca 300 metrů poctivě vycouvat až k rozšíření pro vyhnutí se aut.
Paní v protijedoucím autě mě mile ujišťuje, že pomalinku projedeme. Pro děti je to obrovské dobrodružství, hlídají, jestli nám neteče voda dveřmi dovnitř, jsme jak ve Fantomasově autě a po pár sekundách, kdy nikdo ani nedutá jsme konečně šťastně na druhém břehu. Hurónský pokřik upevňuje týmovou morálku a je nám odměnou za skvělý den. (Spolu s vydatnou večeří a brzkým spánkem). Člověk by neřekl, co vše ho může cestou domů potkat....